Nejvyšší soud v České republice rozhodl ve sporu o majetkové právo k jednomu z nejvzácnějších vědeckých materiálů – gramu měsíčního prachu získaného během sovětských misí Luna 16, Luna 20 a Luna 24. Vzorek byl v 70. letech minulého století předán Československé akademii věd pro vědecký výzkum. Po desetiletích se však ocitl ve vlastnictví dcery vědkyně, která s materiálem kdysi pracovala, a ta jej považovala za soukromý majetek své matky.

Akademie věd vstoupila do sporu s tím, že materiál byl vždy majetkem instituce a vědkyně jej měla pouze k dispozici pro výzkum. Soudy postupně potvrdily, že archivní dokumenty i svědecké výpovědi jednoznačně ukazují na předání vzorků instituci, nikoli jednotlivci. Mimořádná vzácnost materiálu a jeho určení pro vědecký výzkum byly klíčové pro rozhodnutí.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu je nyní právně mohoucí a uzavírá letitý spor. Potvrzuje, že vědecké artefakty svěřené výzkumným pracovníkům zůstávají majetkem institucí, i když jsou fyzicky ve držení jednotlivců. Případ má precedenční význam pro nakládání s historickými vědeckými sbírkami a mezinárodními výměnami vzorků.