Po bolševickém převratu v roce 1917 a následné občanské válce v Rusku uprchlo do Československa až několik set tisíc lidí, většinou z řad vzdělané elity. Mezi nimi bylo mnoho vědců, inženýrů a techniků, kteří našli v nové republice podporu prostřednictvím tzv. Ruské pomocné akce – unikátního státního programu zaměřeného na vzdělání a integraci emigrantů. Tito odborníci se později stali klíčovými postavami v československé vědě, technice, zbrojním průmyslu a stavebnictví.

Jedním z nejvýraznějších příkladů je Alexej Michajlovič Surin, konstruktér tanků, který se stal hlavním navrhovatelem tanku LT 38 – považovaného za nejlepší lehký tank na počátku druhé světové války. Působil v ČKD a i přes stálý dohled Státní bezpečnosti pokračoval ve své práci. Dalšími významnými osobnostmi byli vynálezce Lomšakova roštu Alexej Lomšakov, konstruktér zbraní Anatolij Zalubovskij a odborník na protiletadlové děla Vasilij Turnovskij.

Emigranti přispěli i k přírodním vědám – entomolog Dimitrij Jacentkovskij popsal nové druhy kuklic, ichtyolog Dimitrij Vladykov zmapoval ryby Podkarpatské Rusi, a včelařský odborník Georgij Savvin vynalezl univerzální úl i přídavnou klícku pro včelí matky. V architektuře se uplatnili například Alexandr Georgijevskij (Moravská banka v Brně) a Jevgenij Tumanov (statika Bílé labutě v Praze). I když mnozí emigranti po roce 1945 padli za oběť represemi, jejich odkaz zůstal pevně zapsán do československého technického a vědeckého vývoje.