Ve Švédsku je nesezdané soužití běžnou alternativou k manželství, kterou oficiálně označuje pojem „sambo“. Tento model, podpořený zákonem Sambolagen, umožňuje párům žít společně, vychovávat děti a sdílet domácnost bez formálního uzavření manželství. Odhaduje se, že takto žije přibližně dva miliony obyvatel země. Vztah vzniká automaticky, pokud partneři trvale žijí ve společné domácnosti, fungují jako pár a sdílejí výdaje a každodenní povinnosti – není potřeba žádná registrace ani dokumenty.

Zákon o soužití upravuje zejména otázky bydlení a majetku. Pokud byt nebo nábytek byl pořízen pro společný život, může být považován za „samboegendom“ – společný majetek – i když je v kupní smlouvě uveden jen jeden vlastník. Po rozchodu se hodnota tohoto majetku obvykle rozdělí 50:50, a to bez ohledu na to, kdo více přispěl k nákupu nebo splátkám. Důležitým prvkem je i ochrana bydlení, zejména pokud pár má děti – partner s hlavní péčí má silnější postavení při rozhodování, kdo ve společném bytě zůstane.

Na rozdíl od manželství však sambos po sobě automaticky nedědí. Pokud jeden z partnerů zemře bez závěti, dědictví připadne dětem nebo dalším zákonným dědicům. Právníci proto doporučují sepsání závěti nebo uzavření smlouvy mezi partnery (samboavtal), která upravuje majetkové vztahy. Tato smlouva je zvláště užitečná u párů s rozdílným majetkovým zázemím nebo při společné koupi nemovitosti.