Během jara 2026 Rusko výrazně zpomalilo svůj územní postup na východní Ukrajině. Zatímco v březnu obsadilo 160 km² a v dubnu téměř 40 km², v květnu se dostalo jen na 14 km² — což odpovídá přibližně rozloze ruzyňského letiště. Přesto intenzita bojů stoupla o 37,5 %, s více než 7000 útočnými operacemi za květen, což ukazuje na změnu v charakteru války.

Hlavní příčinou zpomalení je úspěšná ukrajinská strategie zaměřená na logistiku nepřítele. Drony stále častěji ničí palivové cisterny a transporty munice podél klíčových tras, jako je dálnice M14 spojující Mariupol, Berďansk a Melitopol. Tyto údery až sto kilometrů za frontovou linií paralyzují schopnost ruských jednotek udržet získané pozice.

Zároveň se změnily taktiky útoku — ruské jednotky už nepoužívají masivní mechanizované útoky, protože jsou zranitelné vůči dronům. Místo toho posílají malé skupiny nebo osamocené vojáky, kteří se snaží proplížit za ukrajinské linie. Bez dostatečných zásob se ale rychle ocitají v pasti, jak ukázal případ vojáků, kteří se vzdali kvůli nedostatku jídla a vody.

Na druhou stranu se Ukrajině podařilo několik úspěšných protiútoků, včetně osvobození Kupjansku a zhruba 400 km² území na jihu. Tyto akce využily moment překvapení a oslabení ruských zásob. Válka se tak stává více asymetrickou, kde kontrola vzdušného prostoru a schopnost ničit logistiku rozhodují o úspěchu více než počet nasazených vojáků.